Cesty domů 265. díl – Konec hry
Ema je nadmíru šťastná jen díky Veronice teď může držet Rozárku v náručí. Být to na Závišovi, tak by někde poblíž hájovny našli jen její tělo. A toho se bojí Dalibor. Jeho snahy jsou v tuto chvíli jasné, sehnat povolení k domovní prohlídce. S tím by neměl být nijak velký problém. Přeci jen Hynek Záviše taky dvakrát nemusí a Simona již jen kvůli Semerádovi také drahoty dělat nebude. Akorát je otázkou, zda má toto povolení ještě nějaký smysl. V tuto chvíli se Ema i s Rozárkou chystá na odlet k moři. A tentokrát dokonce i doopravdy. Před cestou se však chce ještě zastavit v nemocnici pozdravit otce. Tomu se během její návštěvy přihoršuje. Kvůli vnitřnímu krvácení ho postihuje zástava srdce. Bez okolků musí urgentně znovu na operační sál. Ema odmítá nemocnici opustit, dokud nebude vědět, jak na tom její otec je. To se vůbec nelíbí Závišovi. Je si vědom, jak tohle může dopadnout. Každou minutu, co promarní čekáním, se zvyšuje riziko, že se zde objeví někdo od policie. A obava se vzápětí ukazuje jako oprávněná. Emu na nemocniční chodbě potkává Sváťa s Daliborem. To je definitivně konec hry. Ema půjde do vězení. Vzhledem k předchozím událostem ani neexistuje možnost. Ema nehodlá svědčit proti Závišovi a bez této spolupráce může dostat až šest let. Toho si je plně vědoma a je rozhodnuta se postarat zejména o Rozárku. Té bude nejlépe u Sváti s Daliborem. A aby jim ji nikdo nemohl vzít, přichází Ema s dost neobvyklým návrhem. Se Sváťou by se měli spolu vzít. A ač to Sváťovi připadá divné, má tento návrh svou logiku.