Cesty domů 244. díl – Vím, co jsem viděla
I přes veškerou snahu se Hynek není schopen zdržet svodům ženských křivek. Ač má krátce po svatbě s Valerií, tak si nemůže odpustit flirtování s učitelkou baletu Andreou. V tu nejméně vhodnou chvíli ho při tom nachytává Veronika, což ho dvakrát netěší. Ničího obava, že by se s tím, co viděla mohla pochlubit Valerii. To je také důvodem ke zrušení společné večeře. V tom načasování vidí Hynek nějakou snahu Veroniky mu zničit manželství. A v tuto chvíli není daleko od pravdy. Veronika má své postranní úmysly. Důvod k obavám však mají i ostatní. V lese bylo nalezeno tělo ubodané ženy, jejíž popis sedí na Emu. Dalibor se na místo vydává s nepříjemným pocitem, jenž ho nepřechází ani po identifikaci mrtvé. Paní Široká jim není tak úplně neznámá. Není to tak dávno, co řešili zmizení její dcery, za nímž sama stála. A dítě se postrádá i tentokrát. Hlavním podezřelým je její manžel, jehož výpověď působí dost neuceleně, jakoby něco skrýval. Jenže státní zastupitelství jim na základě pocitu povolení nevydá, tak je potřeba se soustředit na hledání dítěte. To přivádí Jaryna do další nebezpečné situace. Vydat se do ledové studny a ještě odvázat jištění bylo od něho hodně šílené. Ještě že to alespoň přineslo své ovoce. Nalezená sim karta by s trochou štěstí mohla skrývat otisk pachatele. A tím je bezezbytku manžel zavražděné. Jeho zoufalá snaha zahladit jediný kompromitující důkaz ho usvědčuje. Avšak protentokrát se ho nejspíše nepodaří postavit před soud. Tak snad bude lepší otec, než byl manželem.